Vápník a jeho nedostatek

Lidské tělo (dospělého muže) obsahuje asi 1500 g vápníku, převážně v kostech. Vápník je nezbytný pro správný vývoj a stav kostí i zubů. Zajišťuje funkci mnoha enzymů, které jsou nutné k udržení metabolických dějů v těle, podílí se na správných nervových a svalových funkcích i na stálosti krevní srážlivosti.

Denní potřeba vápníku činní optimálně 800 - 1000 mg, leckdy je nutné zvýšit příjem až na 1500 mg. Denní dávka Dologranu (2 g, jedna malá lžička) obsahuje asi 35 % denní doporučené dávky.

Proč máme nedostatek vápníku?

Protože ho málo jíme a protože se ho jen málo vstřebává. S věkem totiž klesá schopnost střevní sliznice vstřebávat vápník. Chybí-li nám současně vitamin D, tak je i velký obsah vápníku ve stravě nevyužitelný. Asi nejbohatším zdrojem vápníku je mák. Ve 100 g máku je 1400 mg vápníku - tedy více než denní doporučená dávka. Ementál má ve 100 g kolem 800 mg vápníku. Většina ostatních potravin má vápníku méně.

Nedostatek vápníku se projeví především na kostech, které tvoří zásobárnu vápníku v těle i pro další metabolické děje a funkce.
Vápník (a vitamin D) je zodpovědný za správnou „tvrdost" kostí (podrobněji v článku osteoporóza) a za jejich vývoj. Má-li dítě nedostatek vápníku, může dojít k poruše růstu z nesprávného vývoje kostry i k poruše vývoje a růstu zubů.
Nejvážnějším projevem nedostatku vápníku v těle je osteoporóza - řídnutí kostí, které ohrožuje každou třetí ženu po padesátce a každou druhou po 70. roce. U mužů jsou statistické údaje o něco nižší, v padesáti má osteoporózu 15 % mužů v sedmdesáti skoro 40 %. Osteoporóza má vícero příčin, ale nedostatek vápníku je jednou z podmínek vzniku této nebezpečné civilizační nemoci.

I když postihuje starší jedince, „základy" se vytvářejí již v dětství. Jen zhruba do 25 let „přibývá" kostní tkáně, pak po několik desítek let se udržuje rovnovážný stav a zhruba koncem páté dekády začíná kostní hmota ubývat. Není-li vytvořena dostatečná zásoba kostní hmoty již v dětství a mládí, je vyšší riziko osteoporózy se všemi vážnými negativními důsledky.

MUDr. Marta Šimůnková