Hořčík - opomíjený prvek

Význam hořčíku (magnézia) pro lidský organizmus se stále podceňuje, přestože jeho nedostatkem trpí desítky procent populace. Zahraniční studie prokázaly souvislost mezi nízkým obsahem hořčíku v půdě a nejrůznějšími zdravotními problémy/riziky v populaci.

Magnézium - hořčík byl izolován již v roce 1808 (Davy, Velká Británie) a v roce 1956 bylo poprvé popsáno, jak vypadá jeho nedostatek v lidském těle. Hořčík je po draslíku druhým nejvýznamnějším nitrobuněčným iontem, většina hořčíku je „ukryta" uvnitř buněk, v tělesných tekutinách je z celkového množství jen zlomek procenta. Proto se jeho nedostatek špatně diagnostikuje vyšetřením krevního vzorku.

K čemu v těle slouží?

Hořčík se zásadním způsobem podílí na přeměně energií v těle, metabolizmu cukrů, tuků i bílkovin. V buňce se účastní řízení dělení, regenerace i programového zániku buňky. Je součástí asi 320 enzymů, které by bez něj nefungovaly. Působí na receptory v nervových zakončeních a ovlivňuje vyplavování přenašeče nervových vzruchů - acetylcholinu.

Metabolizmus cukrů

Zlepšuje využití glukózy buňkami a její zpracování na energii, aniž by zvyšoval sekreci inzulínu.

Metabolizmus bílkovin

Hořčík aktivuje reparační procesy v jádře buněk, napomáhá udržovat správnou strukturu DNA, podle níž se tvoří veškeré bílkoviny v těle, kontroluje dělení DNA (při dělení buněk - tedy při růstu a obnově tkání), podílí se na udržení buněčné celistvosti, řízení buněčného cyklu (dělení, růst, vyzrávání i zánik buňky). Je součástí asi 320 enzymů.

Metabolizmus tuků

Hořčík se významnou měrou podílí při přeměně tuků na energii, což je velmi významné například pro srdeční sval v případě jeho nedokrevnosti. Nedostatek hořčíku napomáhá uvolňování cholesterolu do krevního oběhu.

Signální funkce hořčíku

Hořčík ovlivňuje účinky acetylcholinu v nervových synapsích („napojení" nervů), tím působí proti křečím a tzv. tetanii (pohotovost ke křečím).

Kolik hořčíku potřebujeme

Denní doporučovaná dávka je 300 - 350 mg (při zvýšené zátěži nebo vyšších ztrátách až 500 mg), což je množství hořčíku, které sníme například v 60 g pšeničných otrub, 70 g kakaa, 90 g slunečnicových semínek, 500 g čočky, 700 g sušených meruněk, necelých čtyřech gramech přípravku Dologran. Ostatních potravin bychom museli sníst minimálně kilogram (hrášek, banány, sýry).

I když nám hořčík chybí, jeho množství v těle nedoženeme během krátké doby, protože čím více ho přijmeme, tím menší procento se ho vstřebá. Optimální je konzumovat dlouhodobě přiměřené množství hořčíku (do 375 mg denně, což je oficiálně stanovená doporučená denní dávka tohoto minerálu pro dospělé). Současně s hořčíkem je doporučováno konzumovat vitaminy skupiny B (thiamin, riboflavin, pyridoxin), vitamin D a selen. Naopak cukry a tuky, sloučeniny fosforu a zinek vstřebávání ze střeva omezují.
Regulátorem množství hořčíku v těle jsou ledviny, které vylučují nepotřebný prvek do moče.